ČLÁNKY ZA ROK 2016
- Zimní škola 2016
- Jarní škola 2016
- Den bojových her 2016
- Speciální mítink 2016
- Úvodní škola - jaro 2016
- Mezinárodní letní škola 2016
- Emeskáčova finská stezka 2016
- Seminář s Ogawou 2016
- Mezinárodní Adria seminář 2016
- Podzimní škola 2016
- Úvodní škola - podzim 2016
- Mistrovství MSKA-CZ 2016
|
| Z leva: horní řada: Eva Lepková, Zuzana Petrželková, Martin Rusnák, Roman Fojtík, Marek Blaha, Filip Papoušek, Alena Bajerová spodní řada: Radka Janků, Daniel Šifra, Eliška Šišková |
Úvodní škola - podzim 2016
5. - 6.11.2016, Praha
O prvním listopadovém víkendu se v Praze uskutečnil seminář pro nováčky Moderního sportovního karate. Pod vedením mistra Pavla Sokola, IV. Dan se noví členové karate naučili základním technikám karate, dozvěděli se inforamce o historii karate a MSKA. Seminář však nebyl jen pro nováčky. Starší členové měli vlastní program, který vedl mistr Miroslav Zezulka, V. Dan. Program byl určen pro vysoké pásy nositele 4. a 3. stupně, nicméně se s ním mohli seznámit nositelé od zeleného pásu.
Po skončení výukové části semináře byli nováčkům udělovány vyšší technické stupně. Ze zábřežského oddílu si Martin Rusnák odvezl 9. stupeň (2. žlutý pás). Druhý bílý pás (11. stupeň) si pak odvezl Václav Staigl. Lukáš Blaha a Šimon Škrabal obdrželi oba 1. žlutý proužek. Semináře, se však zúčastnili i další členové, kteří však pás na semináři získat nemohli, protože zde mohli odpáskovat pouze nováčci :-) Přesto je můžeme jmenovat: Roman Fojtík, Eliška Šišková, Filip Papoušek, Eva Lepková, Daniel Šifra, Radka Janků a Marek Blaha.
zpět nahoru
Podzimní škola 2016
15. - 16.10.2016 a 22. - 23.10.2016, Hanušovice
Obsahová náplň Podzimní školy konané Hanušovicích na Šumpersku ve dnech 15. – 16. 10. a 22. – 23. 10. 2016 byla trochu jiná než obvykle. Naše nejnovější členy s nižšími pásy čekalo po mezinárodní Letní škole ověření, co všechno natrénovali nebo zapomněli přes léto. Celý první víkend byl ve znamení ujasňování souvislostí, stěžejních detailů v technikách, taktickém použití… Převážně se trénovalo ve dvojicích, aby účastníci hned viděli, co jim funguje a co ještě ne.
Oranžové a vyšší pasy měly nestandardní náplň a to byla kombinace tréninku a trenérského semináře. Tento obsah vznikl na základě stále častějších dotazů a požadavků na určité informace. Dost se jich týkalo i mne samotného, což mi indikovalo, hlubší zájem o to, jakou cestou jsem šel já sám, jak jsem došel až k VI. Danu… Jak jsem trénoval, jak se dokázal motivovat, jak jsem překonával neúspěchy…
Takže jsme vlastní fyzické cvičení prokládali trenérskými informacemi, spojovali se sportovní teorií a ve fázích odpočinku si vysvětlovali vše, co účastníky zajímalo. U jednotlivých konkrétních cviků jsem se účastníků ptal, co vlastně cvičí, jaký aspekt je v daném cviku nebo fázi důležitý, na co se zaměřit… A společně jsme zjišťovali, že je toho mnohem více než si stačíme na běžných oddílových trénincích říci nebo uvědomit. Některé věci děláme podvědomě správně, o jiných vůbec netušíme… Proto jsme si také ukazovali, jak se správně učí, jak se ukazuje, co a jak se říká… když člověk učí jiné. A pak jsme si zase ukazovali pohled toho žáka, který je učen. To znamená, na co se má dívat, v jakém pořadí, co si má ujasnit, když pozoruje ukázku cviku. Jak pracovat s tím co říká instruktor, jak to vnímat… Byl to ryze praktický seminář s konkrétními otázkami a konkrétními odpověďmi a návody. Účastníci se ptali a já odpovídal na základě svých 23 letých zkušeností, kdy jsem pracoval s velkými skupinami lidí. Plus mám výhodu, protože mám i spoustu zprostředkovaných zkušeností od prof. Dr. Jakhela a dalších velkých mistrů v MSKAI. Dost času jsme věnovali také ujasnění vazeb mezi technikou – taktikou – stavbou individuálního tréninku… Vysvětlovali jsme si, proč někteří z vás nejsou dost rychlí…, proč vaše tělo nereaguje adekvátně situaci…, proč se tak nadřete v technice…, proč vám nefunguji vysoké techniky dostatečně hladce na vyšší pás…, proč…, proč…, proč…
Několik základních myšlenek zde vypíchnu, ale pouze stručně, neboť sebepodrobnější popis nemůže nahradit přímou účast na akci, kde všichni přesně víme, co jsme si ukázali a o čem mluvíme.
... -> Na jakoukoliv akci MSK (seminář, turnaj, oddílový trénink) přijet s otevřenou hlavou. To znamená otevřít se novým informacím, ale i těm starým jen jinak formulovaným. Snažit se je skutečně pochopit a řídit se jimi. Ten kdo je říká, je mistr nebo opravdu hodně dobrý (každopádně s vyšším pásem než vy), takže na tom asi něco bude. Neupadat do starých stereotypů (to už vím…, to už jsem slyšel 100x…) a psychicky vypnout. Pak vám nic nového nedocvakne. Je potřeba se soustředit na každou věc, na každý ten detail, protože jinak se nelepšíte. Musíte cvičit vědomě nikoli mechanicky. Změna přístupu/postoje je zcela zásadní a funguje.
... -> Rozcvička a posilovačka. Každý z vás si může stáhnout z našich stránek emeskai.cz aktuální verzi rozcvičky i posilovačky a naučit se obojí správně. U každého cviku je podrobný popis, jak se má správně provádět. Správné provedení není důležité pouze pro karate, ale pro vaše zdraví obecně. Naše rozcvička není jen tak nějaká… Má více funkcí a je sestavena lékaři, aby zahrnovala co nejširší škálu aspektů. Opravdu stojí za to se ji naučit a cvičit každý den – už jen kvůli zdraví a pohody.
... -> Všichni máte pohybový talent, vy všichni, kteří jste byli na semináři, ho máte. Všichni jste během jediného cvičebního bloku se mnou dokázali udělat úder pomocí švihu (našeho efektu biče). Dovedli jste své tělo k tomu, že udeřilo pomocí vlny tělem (pata-bok-rameno), žádná tlačená ruka jako dříve. Všichni jste zvládli správný bič v úderu. To znamená, můžete to udělat vždy. Není žádná fyzická překážka, která by vám v tom objektivně bránila. Jen nedostatek správného vedení a přesně proto máme semináře. Proto na semináře mají pravidelně jezdit také všichni trenéři (tutoři a vedoucí), aby se naučili co nejlépe učit. A vy sami sobě jste dokázali, že to zvládnete a zvládnete to rychle. Pokud víte jak, a jste správně vedeni. Takže už není důvod trčet na nějakém pásu rok nebo dva….prostě dělejte pokroky mílovými skoky J.
... -> Za celou dobu co se věnuji modernímu sportovnímu karate (od roku 1992) bych spočítal na prstech jedné ruky kolik netalentů jsem měl. Všichni ostatní, ať již měli jakýkoliv handicap (příliš zkrácené svaly, nadměrný svalový tonus, špatná vnitrosvalová či mezisvalová koordinace, dokonce i skolióza páteře), své nedostatky překonali a dosáhli takových osobních úspěchů, které oni i jejich okolí dříve považovali za nemožné.
A jak jsem to tedy dělal já?
... -> Jezdil jsem na každý seminář, tenkrát byly dokonce tři-víkendové a každý turnaj. Poslouchal jsem stále dokola, co se tam vysvětluje a ukazuje. Říkal jsem si, že už to vše znám a umím (stejně jako vy) – jen tělo to zatím tak dobře nedělá. A pak jsem začal zkoušet sám sebe. Začal jsem si předem říkat, co je u každé techniky v tu danou fázi podstatné. Na co je potřeba dávat pozor, které jsou typické chyby… a zjistil jsem, že i přes obrovský počet seminářů, které jsem absolvoval, mi stále uniká spousta detailů a úhlů pohledů.
... -> Začal jsem se tedy na to dívat jinak, jako bych to měl učit já (třeba sám sebe a vysvětlit si každý detail). Tím jsem si musel vše ujasnit. Když se někdo ptal – snažil jsem si na otázku odpovědět dříve než vyučující mistr. A za pár okamžiků jsem věděl, zda to bylo správně a úplně. Průběžně jsem u sebe zlepšoval každý detail, o kterém se mluvilo. A když už jsem to vše věděl (všechny aspekty, chyby) a nezapomínal na nic, mnohem lépe jsem viděl své vlastní nedostatky a pracoval na nich. A s každým seminářem a každým opakovaným výkladem měla najednou pro mne vyřčená slova nové a nové významy. S tím jak jsem trénoval a vice a vice si osvojoval danou techniku, tím pro mne stále stejný výklad měl nový a nový podtext/význam. Najednou to nebylo stereotypní – to už znám, slyšel jsem to 100x… to je přesně ta chyba, kterou většina dělá – vypne pozornost, už to přece zná…
... -> Pak jsem se koukal na ty, co jim to šlo lépe než mi a ptal se Okoukával a ptal se. Makal jsem na sobě každý den, vnímal své tělo… Byl jsem schopen pilovat konkrétní detail celé hodiny – správně (zafixovat správný pohyb).
... -> Když už jsem neměl inspiraci a vzory v ČR, tak jsem byl rád za mezinárodní akce, kde byly nové vzory. A pochopitelně jsem „ždímal” toho nejzkušenějšího – mistra Dr. Rudolfa Jakhela.
... -> A spoustu dalšího jsme si říkali a vysvětlovali na semináři…
Druhý víkend jsme měli všichni program V (volný/vyšší) a přípravu na turnaj. Turnaj měl, co se týče vašich výkonů, proběhnout tak, aby každý váš nástup byl pro vás přínosem. Bez ohledu na výsledek. To co jste se naučili v učebním programu, pak to natrénovali na oddílových trénincích, máte zakomponovat do svých bojů. Testovní praxe – náš turnaj na semináři je test, který má prověřit nakolik jste schopni dané techniky a taktiky použít v praxi.
Podzimní turnaj byl poslední příležitostí, jak získat body do Ligy MSKA-CZ. Každý bojovník získával body na turnajích během celého roku a nyní je čas je všechny sečíst a na mistrovství republiky MSKA-CZ je vyhlásit. Podobně je to s žebříčkem mistrovských pasů. Body jednotlivců z každého oddílu se sčítají a dávají tím také pořadí jednotlivých oddílů v republice.
Autor: Miroslav Zezulka, V. Dan
Článek převzat z www.emeskai.cz.
- Filip Papoušek (5. kyu) - 4. místo - Forma Tertia-Set
- Eliška Šišková (9. kyu) - 3. místo mezi 9. stupni - Forma Prima, postoupila do finále, kde získala 3. místo
- Marek Blaha (9. kyu) - 4. místo mezi 9. stupni - Forma Prima (skončil o 1 bod za Eliškou Šiškovou a tak mu těsně unikl postup do finále)
- Roman Fojtík (10. kyu) - 5. místo mezi 10. stupni - Forma Prima
- Daniel Šifra (10. kyu) - 9. místo mezi 10. stupni - Forma Prima
- Radka Janků (11. kyu) - 5. místo mezi 11. stupni - Forma Prima
- Filip Papoušek (5. kyu) - 3. místo - MG
- Eliška Šišková (9. kyu) - 2. místo - F16
- Marek Blaha (9. kyu) - 1. místo - M13-velcí
- Roman Fojtík (9. kyu) - 2. místo - M13-velcí
- Daniel Šifra (10. kyu) - 4. místo - M13-malí
|
| Z leva: Eva Lepková, Roman Fojtík, Eliška Šišková, Daniel Šifra, Radka Janků, Filip Papoušek, Marek Blaha, Alena Bajerová |
| 
|
| 
|
| 
|
Mezinárodní Adria seminář 2016
1. - 8.10.2016, Veli Lošinj (Chorvatsko)
K létu již pro mnoho Čechů neodmyslitelně patří Chorvatsko a moře. Ať již povalování na plážích, plavby na mořích nebo turistika v národních parcích, lze si u Jaderského moře nalézt to své. V červnu či v září, alespoň na týden se nechat hýčkat sluncem, mořskou vodou a solí nasáklým vzduchem.
Částečně to platilo i první říjnový týden pro 80 karatistů z několika evropských zemí, kteří na Ostrově Cres v obci Veli Lošinj strávili týdenní seminář Emeskai Adria 2016. Obyvatelé tohoto krásného kousku přírody nás potkávali při ranním běhu v tamních těsných uličkách, při tréninku na místním hřišti, při přerážení kamenů na skalách nebo jen tak na kávě v zátoce ve chvílích volna. Vedoucím semináře byl zakladatel školy MSKAI Dr. Rudolf Jakhel, IX. Dan, který nám po celý týden v českém, německém a anglickém jazyce předával své zkušenosti a obsáhlé vědomosti, jak na poli drilu v kimonu, tak po stránce sportovní teorie.
První dva dny semináře se skládaly z ranního kondičně koordinačního tréninku, dopolední přednášky a odpoledního tréninku taktických situací. Ranní běh v tichých ulicích, poté hodina v neustálém pohybu, trénink dynamiky a navazování technik, tak má začínat den karatisty. Po tréninku všichni povinně namířili volným krokem k moři, aby s ranními paprsky slunce otužili svaly. Moře nebylo nejteplejší, ale po chvilce plavání se efekt dostavil a při zpáteční cestě se někteří potili více, než při tréninku samotném. Po snídani hodina volna na dospání nebo jinou aktivitu a pro nepřízeň počasí jsme se dopoledne usadili k přednášce o sportovní teorii, historii karate a dalším tématům. Odpolední 4 hodiny volna každý využil individuálně. Někdo dále pospával, jiní objevovali okolí, možností bylo na vybranou. Odpoledne již nebylo po dešti památek a po krátkém nástupu jsme vybíhali k poslednímu tréninku. Trénink sparingu ve dvojicích, taktické situace, na závěr formy s krátkým posilováním. Trénink vždy rychle utekl a znovu se vyráželo k vodě, pár minut plavání na regeneraci a směr večeře.
V úterý se počasí umoudřilo a po ranním tréninku jsme měli možnost si již zacvičit i sebeobranu. Páky, úchopy, úhyby, kryty a techniky rukou a nohou jinak ve sportovním zápase nepovolené, s tím vším jsme měli možnost se seznámit, vyzkoušet i hrát. Odpoledne po viditelných známkách únavy bylo vyhlášeno volno, tedy možnost k větším výletům. Značná část účastníků vyrazila do nedalekého Mali Lošinj k prohlídce známých míst, kde do předloňského roku tento seminář probíhal.
Středa byla již stejná jako úvod semináře, ranní a odpolední dril, dopoledne jsme se věnovali opět sebeobraně.
Zničehonic se objevil čtvrtek a seminář se přehoupnul do druhé půle. Ráno jsme opět budili místní obyvatele šustěním kimon při běhu v metrových ulicích a mířili na pobřeží k tréninku přerážení kamenů. Na úvod tréninku po krátké předmluvě předal mistr Jakhel slovo mistrovi Issu Koitemu (III. Dan) z Německa. Ten vysvětlil techniku přerážení, jak vybrat kámen, psychické aspekty tohoto cvičení apod. Jelikož byl seminář veden dvojjazyčně, byl jako tlumočník z němčiny do češtiny určen Tomáš Braun, který se navzdory tomuto překvapení s touto výzvou odvážně popral a předal českým účastníkům všechny informace. Po samotné ukázce přerážení, při které několika z nás trnul dech, jsme se rozešli najít si vhodné místo a rozbít si pár kamenů. Po několika minutách již mistr volal všechny mistry a nominované kandidáty na zkoušku promoce. Po odpoledním odpočinku jsme absolvovali závěrečný trénink sparingu. Ruce a nohy, všechno nás bolelo, ale posilování nás neminulo.
Nastal pátek, ranní nástup do formy, ukázat kvalitu zvládnutí základní techniky. Slunce hřálo, pocity byly dobré. Po odcvičení formy si většina bojovníků vyzkoušela také pozici soudce a hodnocení druhých.
Čas se krájel po minutách. Po krátké přestávce na oddech, nachystání místa a přesunu k pobřeží, nastala událost, na kterou se všichni těšili. Každé 2 roky je tento seminář příležitostí k předání mistrovských stupňů (Dan) za léta tréninků, stovky hodin strávených v tělocvičně jako student, bojovník či trenér. K této ceremonii se stále jako Dan kandidáti (hnědě pasy 1 . kyu) postavili Tomáš Braun, Jan Radil a Martin Čipera. Všichni se v tento den stali držiteli I . Danu, prvního mistrovského stupně. II. Dan získal mistr Adam Knajbl, který nyní úspěšně reprezentuje naší školu také na poli MMA, jako trenér působí v Pardubickém oddíle a na našich seminářích. Na VI. Dan byl povýšen mistr Miroslav Zezulka, čímž prokázal jasný vzor všem členům naší školy, za obětavou práci národního trenéra a koordinátora.
Poslední den, poslední rozloučení s Veli Lošinj, převoz do sportovní haly v Mali Lošinj a druhá půle turnaje. Sportovní boje, taktika, technika, rychlost, taktický cit. Kdo je bojovník, chce a trénuje, ten je úspěšný. V 9 :30 se rozběhla první kategorie muži Dan, poté následovali další. Stejně jako v případě forem, mnoho bojovníku se obratem stalo soudci, aby mohli rozvíjet i tuto stránku osobnosti. Kolem 13. hodiny bylo po všem, dobojováno. Viděli jsme spoustu výborných zápasů, skvělé situace a vše bez vážnějších zranění, což je ve finále hlavní. Po zhodnocení semináře a turnaje předal mistr Jakhel diplomy všem úspěšným bojovníkům a několika účastníkům také zkoušku na vyšší pás, kterou si svým týdenním výkonem zasloužili
Za českou skupinu mohu říct, že jsme na semináři byli úspěšní. Nové mistrovské stupně, splněné zkoušky na vyšší pasy a výsledky na turnaji, kde se projevily české kvality.
Autor: Tomáš Braun, I. Dan
Článek převzat z www.emeskai.cz.
Seminář s Ogawou 2016
3. - 4.9.2016, Hlinsko
O víkendu mistryně Alena Bajerová, II. Dan, s mistry Miloslavem Motlem, III. Dan, a Radovanem Andrlem, III. Dan a Martinem Čiperou, 1. kyu navštívili seminář Takeji Ogawy v Hlinsku. Zde několik inforamcí o něm.
Shihan Takeji Ogawa (9. dan) je bývalým dlouholetým národním trenérem Rakouska. Nyní působí jako mezinárodní instruktor karate v řadě zemí (např. Itálie, Německo, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko aj.). V posledních letech také navštěvuje ze studijních důvodů Okinawu.
Shihan Ogawa, ačkoliv je instruktorem goju-ryu, je pravidelně zván jako instruktor na semináře jiných škol karate (např. shotokan-ryu, který rovněž cvičí). Semináře nevede striktně ve stylu goju-ryu, takže představitelům jiných stylů nebo škol karate nečiní účast na jeho cvičeních žádné potíže. Shihan Ogawa, ačkoliv je přívržencem goju-ryu, nezdůrazňuje styl nebo školu karate, ale samotné KARATE-DO. Právě díky tomu, že nenutí jiné osoby přestoupit na svoji víru, si u mnohých stoupenců jiných stylů či škol karate, nebo i jiných druhů bojového umění, získal trvalé sympatie.
Největší hodnota seminářů Shihana Ogawy spočívá především v možnosti porovnání sportovní zápasové techniky s praktickou bojovou technikou. Ačkoliv se tyto dva způsoby techniky liší ve způsobu provedení i použité taktiky, je nesporně žádoucí, aby mezi sportovní technikou a bojovu technikou byl přirozený i logický vztah.
Sportovně soutěžní praxe je pro budoucí cvičební vývoj vážného zájemce o karate jistě nesporně žádoucí. Sportovní technika však z důvodů svého účelu podstoupila určité nutné modifikace. Jestliže nejsou sportovci příliš vlastní původní zdroje těchto modifikací, tj. bojová technika nebo i její principiální podstata, činí aplikace sportovní techniky cvičencům různé problémy. Mimo pozdější zdravotní potíže, jde zejména o blokování zápasového výkonu při soutěžích, o ztrátu sebekontroly nebo o selhání v praxi.
Sportovci se často nutí k provádění modifikované sportovní techniky, ačkoliv jejich snaha dokonce působí i proti jejich přirozeným fyzickým i duševním schopnostem. Nebývají schopni těchto schopností nebo dokonce i daných fyzikálních zákonitostí a anatomických dispozic, využívat. Většina trenérů i jejich cvičenců si však s takovým problémy hlavu neláme a pokud cvičí chtějí "prorazit zeď hlavou" po svém, tj. takovým způsobem, který si často osvojili spíše z nedostatku jiných možností.
Dalším důvodem, proč by měli cvičenci hledat výše uvedený vztah, je pokračování vlastního cvičení po skončení sportovně soutěžní kariéry. V tomto období většina sportovců s aktivní tréninkovou činností končí. Zejména protože k pokračování svého cvičení nevytvořila potřebné předpoklady. Těmito předpoklady jsou nepodmíněná motivace k vlastnímu cvičení (bez ohledu zevní úspěch, partnera apod.) a objevené možnosti dalšího cvičebního růstu. Tyto další možnosti jsou obrovské, ale také velmi zajímavé. Shihan Takeji Ogawa je živým příkladem toho, že se s tréninkem karate nikdy nekončí .....
Semináře byl velmi poučný a my jsme si z něj odnesli cenné poznatky.
zpět nahoru
Emeskáčova finská stezka 2016
12. - 13.8.2016, Krmelín
Moderní sportovní karate nás spojuje. Dohromady máme za sebou standardní semináře MSKA-CZ, mezinárodní semináře, testovní turnaje i mistrovství a poháry. Ale takový typ akce není naší běžnou součástí. Zvládneme to? Nezabloudíme? Bude čas na odpočinek? Tyto a další otázky vrtaly hlavou našim členům, než se rozhodli zúčastnit a poslali přihlášku.
Před rokem 2009 pořádal krmelínský oddíl fyzicky i psychicky náročné akce, které byly nazývány Rangers.
Při zájmu členů z řad dalších oddílů moderního sportovního karate byla obtížnost zmírněna a hlavně překážky byly výrazně bezpečnější. Proto se také změnil název akce na Finská stezka (po akci byla plánovaná relaxace ve finské sauně…).
Prvý oficiální ročník Finské stezky proběhl v srpnu 2009, kterého se, vzhledem k jeho charakteru, účastnilo pouze 10 lidí. Ohlas byl značný, a proto se díky tlaku zájemců na další ročník nemohlo čekat dlouho.
Druhý ročník Finské stezky se uskutečnil v Krmelíně o víkendu 15. – 16. srpna 2015 a přihlásilo se na něj 27 závodníků, takže rozhodně posun v odvaze i chuti něco dokázat. Ohlas byl opět obrovský a tak další ročník musel proběhnout už další rok, tzn. letos.
Třetí ročník Finské stezky proběhl tedy v Krmelíně o víkendu 13. – 14. srpna 2016. Tentokrát se přihlásilo 25 závodníků a po ověření, že jim je skutečně minimálně 16 let, všichni umějí plavat, nebojí se velkých zvířat, střelby apod., jich na startu pak skutečně stanulo 18. Třetí ročník byl co do obtížnosti nejnáročnější ze všech. Trasa byla sice o něco kratší – 10,15 km, ale zato disciplíny byly náročnější. Na 16 stanovištích jich závodníci museli absolvovat 38 a po trase ještě najít 10 indicií k vyluštění tajenky. Za každou chybu a nenalezenou indicii se přičítaly trestné minuty. A ty ovlivnily celkový čas výrazně. Nebylo to tedy pouze o tom, kdo je nejrychlejší, ale nejobratnější, má dobrý postřeh a dedukci, kdo se dokáže orientovat v prostoru a samozřejmě, kdo je psychicky nejodolnější a fyzicky to zvládne.
Trasa byla změněna, aby neměli výhodu účastníci předchozího ročníku. O tom, že překážky nebyly jednoduché, svědčí také fakt, že např. překážku ostnaté lano zvládl jeden jediný závodník (Jiří Ruibar) a u několika dalších disciplín bylo procento nezvládnutí také poměrně vysoké. Do cíle však nakonec po drobných peripetiích doběhli všichni. A to i přesto, že prvý závodník nám po prvé disciplíně vyběhl po fáborkách opačným směrem a odchytili jsme jej až za následujícím stanovištěm… Někteří další závodníci se nám cestou ztratili a opět našli, někteří vynechali některá stanoviště… Poslední závodník nám dokonce bloudil tak, že jsme již monitorovali celý krmelínský kopec včetně přilehlého okolí, abychom jej našli. Ale nakonec po vynechání dvou stanovišť chytil správný směr a následně absolvoval celý zbytek trasy. Takže zážitků bylo letos opět požehnaně.
Než Alena Bajerová zadala data do počítače, aby nám to vše vyhodnotil, ostatní se věnovali v malé tělocvičně psychohrám. Takže po hodině mentálních her jsme vyhodnotili celý závod.
Na třetím místě se umístil Jakub Brokl z Pardubic. Za ním na druhém místě se umístil Adam Knajbl také z Pardubic. Nejlépe zvládl akci se všemi aspekty Jiří Ruibar z Krmelína a obsadil tak prvé místo. Jiří také jako jediný zvládl překážku ostnaté lano a nedostal tak 100 trestných bodů jako ostatní. Překážka spočívala v přelezení území v délce 6m po relativně tenkém laně a nedotknout se žádnou částí těla země. Navíc bylo lano občas nahrazeno krátkým úsekem ostnatého drátu J. Nutno podotknout, že tato překážka následovala jako poslední ze tří fyzicky náročných disciplín na stanovišti. Zkrátka chyběla kondice. A kde došla kondice, chyběla vůle… Jiří jedno z toho rozhodně měl a tak jako vítěz získal permanentku na semináře moderního sportovního karate zdarma.
Blahopřeji všem účastníkům, neboť nejdůležitější ze všeho bylo sáhnout si na dno svých sil. Uvědomit si, jak na tom ve skutečnosti jsem, co jsem schopen zvládnout a co už ne. Co jsem ještě ochoten riskovat a kde mám své hranice. Nakolik jsem schopen „se kousnout“ a vytrvat a kdy už to vzdám…
Vítězem se stal každý, kdo něco z toho o sobě pochopil. Každý kdo si uvědomil rozdíl mezi tím, co si o sobě myslel a jaká pak byla realita.
Děkuji Vám všem, byli jste skvělí.
Ještě jednou chci poděkovat všem pomocníkům na stanovištích, protože bez nich by to nebylo takové, jaké bylo.
Velké díky vám všem.
Miroslav Zezulka
Autor: Miroslav Zezulka, V. Dan
Článek převzat z www.emeskai.cz.
| 
|
| 
|
| 
|
| 
|
Mezinárodní letní škola 2016
2. - 9.7.2016, Letovice
Na začátku velkých prázdnin každoročně probíhá jedna z našich nejvýznamnějších akcí – týdenní mezinárodní Letní škola moderního sportovního karate. Jedná se o intenzivní mezinárodní soustředění karate. Letos se konal již 24 ročník této akce, z toho 22 krát byly místem konání Letovice u Brna, stejně jako letos. Akce proběhla ve dnech 2. – 9. července 2016 za účasti našich přátel ze Slovinska a Německa.
Tato akce je vlastně jedinou v celém roce, kdy se postupně procvičí všechny nízké učební programy a na vše je dostatek času.
Celou akci vedl osobně zakladatel naší školy a technický ředitel MSKAI – Luxemburg, prof. Dr. Rudolf Jakhel, IX. Dan. S ním přijel také jeden z nejstarších členů německé části naší organizace a zakladatel oddílu MSK v Aachenu (Cáchy) Stephan Mehrholz, III. Dan. Organizačně měl celou akci pod palcem koordinátor pro českou republiku Miroslav Zezulka, V. Dan.
Na tomto intenzivním soustředění jsme každý den, kromě turnajů, trénovali trojfázově. Ranní trénink byl zaměřen na kondici a probíhal vždy v přírodě. Trénovaly se formy (sestavy), série, kondiční běh…
Druhý trénink probíhal vždy v tělocvičně a převážně byl zaměřen na technickou část a cviky se soupeřem.
Třetí trénink probíhal také v tělocvičně a byl z větší části zaměřen na taktické situace. Obsah druhého a třetího tréninku se překrývaly a ke konci semináře dominovala technická část.
Z některých programů nebo jejich částí byla vyloučena účast nižších pasů z důvodů (ne)bezpečnosti, aby nedošlo ke zbytečným zraněním. Procvičovaly se techniky a taktické situace, které již vyžadovaly vyšší úroveň zvládnutí karate a také psychickou odolnost.
Účastníkům se dále věnovali naši další mistři a mistryně: Miloslav Motl, III. Dan, Alena Bajerová, II. Dan, Pavel Trunec, II. Dan, Šárka Kučerová, I. Dan, Adam Knajbl, I. Dan, Josef Král, I. Dan, Štěpán Příhoda, I. Dan, Martin Šmegr, I. Dan a další mistrovští kandidáti. Takže vzorů a pomocníků bylo více než dost a každý měl možnost si s mistry zatrénovat, konzultovat s nimi své nedostatky či zkušenosti.
Mistrovští kandidáti si plnili své požadavky na mistrovský pás — I. Dan. A ostatní mistři požadavky na vyšší DANy. Demonstrovali a případně i vysvětlovali jednotlivé cviky, kombinace, série… Celou akci se střídali v ukázkách a demonstracích jednotlivých technik i taktických cviků. Ke konci semináře již toho měli dost, ale byli to právě oni, kterým byla věnována největší pozornost. Právě oni si mohli odnést z celé akce nejvíce informací a poznatků o sobě samém. A to nejen ohledně karate…
Turnaj, neboli testovní praxe, je část semináře, kde se učíme bojovat. Zkoušíme uplatnit v různých bojových situacích to, co jsme se naučili na semináři a předchozím tréninkem v oddílech. Soutěžilo se ve formách (sestavách), sparinku (jednodušší forma boje) a plném sportovním boji. Celkem v 6ti kategoriích forem (sestav) a v 9ti kategoriích bojů.
Pár postřehů či zajímavostí:
Po 10 letech se opět vrátil Martin Šmegr, I. Dan a hned nastoupil do soutěže forem. Na semináři se dověděl, že jsme formy reformovali a tak měl pár dní na to se je přeučit J. A jak vidno na videích, zvládl to skvěle. Zvláště se mi líbí jeho kombinace 3, kdy ji dělá správně – bez pauzy mezi kopem a úderem. Nějaké detaily mu pochopitelně unikly, ale komu ne? Občas uvažuje, jakou techniku provést a tím se trochu ztrácí dynamika a někdy i rovnováha, ale to je po přeučení standardní. To jsme měli v prvé fázi po přeučení všichni. Takže hodně dobré Martine :-).
Šárka Kučerová, I. Dan jednoznačně potvrdila roli favoritky. Vytknout ji lze snad jen detaily, ale tohle je na této akci jednoznačně jedno z absolutně nejlepších provedení forem. Také to celkově bylo druhé místo.
Adam Knajbl, I. Dan vnáší do forem více bojového ducha, což je moc dobře. Forma je boj. U mnohých nižších, ale i některých vyšších pasů tohle bojové nasazení trošku chybí. Adamův velmi dobrý výkon byl oceněn celkově třetím místem.
Alena Bajerová, II. Dan také jednoznačně potvrdila roli favoritky. Kromě naprosto skvělé techniky nechyběla dynamika, bojové nasazení a využití plyometrie. V konečném pořadí zlaté prvé místo.
Dejan Prebil, 1. kyu (Slovinsko). U Dejana jsme viděli podobné chyby jako u našich borců, ale bylo jich malinko více a na stupně vítězů se již nevešel. Je velmi dobře, že máme možnost se srovnat se závodníky ze zahraničí. Ostatní cizince i naše závodníky mžete sledovat ve veřejných a interních videích.
Hned po skončení turnaje se vše vyhodnotilo a následovalo slavnostní vyhlášení výsledků a předávání diplomů. Po něm následovalo slavnostní udělování stupňů technicko-taktické vyspělosti. Na této akci jsme poprvé také udělovali pásky – proužky členům naší dětské školy – přípravky. Jsou to děti věkem mladé, a proto mají speciální přípravný program. Jeho zvládnutí, resp. pokroky v něm jsou místo standardních pasů indikovány barevnými proužky. Předávajícími byli prof. Dr. Rudolf Jakhel, IX. Dan a Miroslav Zezulka, V. Dan.
Tato akce byla jedinečná v tom, že zde účastníci měli k dispozici 12 černých pasů (mistrů a mistryň) plus zakladatele naší školy prof. Dr. Rudolfa Jahkela, IX. Dan. Co si mohl účastník přát více – měli nejlepší mezinárodní učitele.
Autor: Miroslav Zezulka, V. Dan
Článek převzat z www.emeskai.cz.
- mistryně Alena Bajerová, II. Dan - 1. místo - Forma Dan-set
- Filip Papoušek (5. kyu) - 2. místo - Forma Tertia-Set
- Zuzana Petrželková (7. kyu) - 2. místo - Forma Sekunda
- Eva Lepková (7. kyu) - 8. místo - Forma Sekunda
- Marek Blaha (10. kyu) - 11. místo - Forma Prima
- Daniel Šifra (10. kyu) - 4. místo - Forma Prima
- mistryně Alena Bajerová - 1. místo - FA
- Eva Lepková - 1. místo - FO
- Zuzana Petrželková - 2. místo - FO
- Marek Blaha (10. kyu) - 1. místo - M13-velcí
- Daniel Šifra (10. kyu) - 2. místo - M13-malí
|
| Z leva: mistryně Alena Bajerová, II. Dan, Zuzka Petrželková, Marek Blaha, Daniel Šifra, Eva Lepková, Filip Papoušek. |
| 
|
| 
|
Úvodní škola - jaro 2016
21. - 22.5.2016, Hanušovice
O víkendu 21. – 22. května 2016 se uskutečnil v Hanušovicích na Šumpersku celorepublikový Úvodní seminář pro nováčky Moderního sportovního karate (MSK). Celou akci měla organizačně pod palcem mistryně Alena Bajerová, II. Dan. V tomto měsíci pořádáme každý rok první ze dvou těchto úvodních seminářů pro všechny naše nové členy. Ti se zde důsledně věnovali tréninku základních technik, postojů, krytů, držení rukou, pěstí, práci s tělem, použití šoku a všeho, na čem každý karatista postupně roste. Čím lépe si každý z nich osvojil tyto základy, tím lépe se mu bude trénovat jakákoliv technika v budoucnu. Na tomto typu semináře je více než na ostatních prostor pro dotazy, diskuzi a ujasnění si všeho kolem karate.
V průběhu celého víkendu se nováčci seznamovali s karatisty z ostatních MSK oddílů, poznali mistry, učitele a examinátory, dověděli se spoustu informací o celé naši eMeSKai škole, o jejím zakladateli prof. Dr. Rudolfu Jakhelovi IX. DAN, metodě výuky a tréninku, získávání zkoušek a mnoho a mnoho dalšího. Na jeden víkend to byl program opravdu nabitý. Cvičení se prokládalo diskusemi a vysvětlováním v podání mistrů i mistrovských kandidátů.
Jsem si jistý, že všichni naši noví členové odjeli po semináři do svých domovských oddílů plní dojmů a chuti do dalšího tréninku. Tento seminář je také vstupní akcí pro možnost účasti na dalších seminářích, turnajích či mezinárodních soustředěních. Pro žluté a oranžové pasy je tato škola skvělou příležitostí otestovat si, jak mají zvládnuté základy. Na jiných typech seminářů na to není dost času, protože se probírají navazující oblasti a předpokládá se, že základy jsou již zvládnuty dostatečně. Kdo tedy využil této příležitosti, měl dostatek času pilovat základy, odstranit chyby a lépe kombinovat prvky základní úrovně. Neboť jak se říká „trénink dělá mistra“:).
Obsahem speciálního programu pro žluté a oranžové pásy bylo vše z programů 11 až 7 použít v praxi. Takřka stále se tedy trénovalo ve dvojicích – bojové situace, taktické situace, série. Akce na rychlost, na sílu do lap, na přesnost… Chrániče se v této skupině rozhodně hodily.
Vysoké pasy absolvovaly kompletní učební programy 6 a 5. Tyto vysoké programy se učí v naší republice pouze jednou ročně na standardních seminářích. V zahraničí se učí pouze na speciálních týdenních soustředěních. Kdo z vysokých pasů přijel, ten si je mohl celé procvičit… super. I v této skupině se velmi hodily všechny chrániče, malé i velké lapy a na večer masážní prostředky.
Na každou cvičební skupinu dohlíželi přítomní mistři, kteří se postarali o to, aby schopnosti účastníků po tomto víkendu opět podstatně vzrostly. Nováčci podle svých schopností složili své prvé zkoušky. Někteří získali druhý bílý pás (11. kyu) a ti nejšikovnější také žlutý pás (10. kyu). Blahopřejeme naprosto všem, protože každý, kdo přijel trénovat, udělal pro sebe něco dobrého.
Autor: Miroslav Zezulka, V. Dan
Článek převzat z www.emeskai.cz.
| 
|
| 
|
|
Speciální mítink 2016
7. - 8.5.2016, Vysoké Mýto
Speciální mítink se konal od 7. do 8. května 2016 ve Vysokém Mýtě. Už podle názvu akce byl připraven neobvyklý program pod vedením mistryně Aleny Bajerové, II. Dan, mistra Adama Knajbla, I. Dan a mistrovského kandidáta Martina Čipery, 1. kyu.
Program pro první den byl opravdu nabitý. Pro zahřátí a protažení těla na začátku dne jsme cvičili tzv. mobilitu. Poté se celá skupina rozdělila do dvojic, ve kterých jsme měli možnost procvičit si například starty do útoku a kryty. Pro odpočinek jsme se po tomto bloku cvičení věnovali reálnému nácviku forem, což bylo velice přínosné, jelikož jsme si mohli uvědomit, jak se při provádění jednotlivých obrazů zachová soupeř. Po přesunu na atletický stadion byla věnována pozornost nejprve technice samotného běhu a pak také atletické abecedě. Na závěr byl připraven běh v trojstupu, který byl místy ztížen nošením určených lidí, při kterém byly prováděny různé cviky s tím, že nesená osoba se nemohla dotknout země.
Hned druhý den ráno byl v plánu vytrvalostní běh po okolí Vysokého Mýta, který vedl také přes nedaleký kopec. Tento ranní osmi kilometrový výběh absolvoval Martin Čipera pouze jako předjezdec a trasér na kole, kvůli čerstvě přetrženému kolennímu vazu. A to jen proto, aby se mu všichni neztratili někde v lesích J. Nakonec jsme se cestou zpět rozdělili na dvě skupinky. Ti mladší nebo co už měli dost běželi přímou cestou do sokolovny (celkem 8 km). Ty tempaře vpředu ještě Martin navíc protáhnul skrz polní pěšinky trochu delší trasou, ale za to více přírodou (cca 9,5 km).
Bezprostředně po běhu následovala nejzajímavější část semináře a to cvičení v bazéně. Na začátku se plavalo 100m na čas a měřila se vzdálenost uplavaná na jeden nádech. Poté jsme absolvovali rychlokurz plavání s vysvětlením všech plaveckých stylů. Následoval blok technik karate ve vodě. Protože chvílemi v bazéně začali někteří „chodiči po dně“ modrat, byla vířivka a finská sauna (dvakrát po 10 min) pro ně vysvobozením od prochladnutí. Tam si všichni labužili a chtěli seminář pojmenovat jako wellness. Z toho však byli velmi rychle vyvedeni dalším blokem plavání. Na konec přišlo na řadu vyplavání. Naštěstí se nám nikdo neutopil a všichni vycházeli z bazénu unavení, ale nadšení.
Kombinace ranního běhu a dvou hodin plavání byla pro některé zničující. A to je v hale čekal po rychlém obědě ještě závěrečný hodinový posilovací blok. Po přesunu zpátky do haly jsme se věnovali pádům a kotoulům a celý mítink jsme zakončili „výletem do zoologické zahrady“, kdy jsme při návštěvách jednotlivých pavilonů napodobovali jejich obyvatele a platili „vstupné“ např. sklapovačkami nebo kliky.
Přestože tento mítink neobsahoval turnaj, odjeli jsme z něj nejen s bolavým tělem, ale i plni nových poznatků a skvělých zážitků.
Autoři: Adam Knajbl a Martin Čipera
Článek převzat z www.emeskai.cz.
| 
|
| 
|
|
Den bojových her 2016
23.4.2016, Zábřeh
Letos již podruhé jsme uskutečnili speciální seminář Den bojových her pro naše nejmladší členy, tzv. Přípravka. V našich oddílech stále přibývá těch nejmladších členů, a protože tyto děti vzhledem k nízkému věku by ještě neměly trénovat a také často ani nezvládají standardní karate programy, mají speciální tréninkovou náplň právě pro děti jejich věku.
Loni jsme měli prvý ročník této akce a měla ohromný ohlas, proto jsme letos zařadili akci znovu. Den bojových her proběhl opět v Zábřehu na Moravě, 23. dubna 2016 a celou ji vedl koordinátor MSK pro českou republiku mistr Miroslav Zezulka, V. Dan. Vydatně mu pomáhali další mistři a mistryně, mistrovští kandidáti a ostatní členové moderního sportovního karate.
Chceme, aby tyto v oddílech trénující děti také vyrazily někam jinam. Zažily dobrodružství při cestování vlakem nebo i auty a hlavně na vlastním semináři. Navzájem se poznaly, zasoutěžily si mezi sebou, získaly nové kamarády, rodiče viděli, čeho již dosáhly…
Také zde proběhly různé ukázky karate starších členů, aby děti viděly, kam mohou směřovat.
Sledovali jsme tedy více cílů a brali v potaz více úhlů pohledů. Akce se i přes nižší účast než loni (to bylo 70 dětí) skvěle vydařila. „Sladké“ medaile na konci získaly nejen děti, ale také soutěžící rodiče a prarodiče (super a díky moc J). A o to šlo. Užít si aktivně pohodový den s dětmi. Her bylo zase tolik, že jsme ani jednu neopakovali a máme zásobu na příště.
Autor: Miroslav Zezulka, V. Dan
Článek převzat z www.emeskai.cz.
| 
|
| 
|
| 
|
| 
|
| 
|
|
|
| Horní řada z leva: Filip Papoušek, Zuzana Petrželková, Roman Fojtík, Eva Lepková, Radka Janků, Kristýna Žaludová, Tereza Polesová, Marie Zajíčková, Alena Bajerová |
| Spodní řada z leva: Eliška Šišková, Marek Blaha, Jiří Malý, Daniel Šifra, Lucie Jurášová |
| 
|
| 
|
|
| Horní řada z leva: Filip Papoušek, Zuzana Petrželková, Eva Lepková, Roman Fojtík, Marek Blaha, Eliška Šišková, Alena Bajerová |
| Spodní řada z leva: Daniel Šifra, Kristýna Žaludová, Jiří Malý |
|
|